Kapitánský kurz  19.5.– 26.5.2007

Místo: Biograd na Moru, Chorvatsko
Vzdálenost z Brna: cca 760 km

Účastníci: Jana Kučerová, Jana Pavlíková, Karel Kopáč, Martin Krátký, Přemysl Pokorný,
Radovan Rotter, Pavel Kaňovský, Martina ... Katka Bartáková


Kapitán: Roman Verba, YachtNet, s.r.o. Praha, http://www.yachtnet.cz

Brno 1.00 – Mikulov 1.30 • 45 km – Wien 2.47 • 108 km – dálnice za Vídní 3.17 • 141 km – odpočívadlo u dálnice 3.30 • 163 km – bp pumpa 5.30 • 284 km
– Graz 5.50 • 314 km – Slovinsko 6.17 • 357 km – Chorvatsko 7.40 • 415 km (pruhem pro nákla´dáky) – dálnice A2 8.24 • 465 km – Biograd na Moru 760 km

Postřehy z cesty ...
V Brně, navečer, proběhl nákup potravin. V Globusu, byl konec otevírací doby, což znamenalo, že výběr hlavně pečiva byl naprosto zoufalý, s ovocem a zeleninou to nebylo o moc lepší ... Odjezd z Brna směrem na Mikulov se protáhl až k půlnoci. Cestou byly zdravotní a technické zastávky. V pátek večer bylo docela teplo, ale během jízdy hlavně v Rakousku a částečně i ve Slovinsku se znatelně ochladilo, kdy venkovní teplota klesla až na několik stupňů nad nulou ...

Až na nevelký úsek v Chorvatsku, hned za výjezdem ze Slovinska, proběhla celá hlavní část cesty po dálnici, v onom úseku se dálnice dokončuje, až bude hotova ...hmmmmmm ... v tomto úseku bylo třeba věnovat pečlivou pozornost všem omezením rychlosti, a taky jsme minuli, jednoho policajtíka s ručním radarem ...

Chorvatská dálnice se neustále dodělává, většina odpočívadel není ještě hotová, stejně tak čerpací stanice, zastavit se na těchto místech u dálnice sice dá, ale většinou tam nic není, jen místo připravený pro vybudování služeb pro motoristy, už aby to bylo, dost to při cestě po dálnici chybí ... nekonečná cesta otevřenou krajinou, řadou tunelů a občas ve výšce nad rozměrným údolím s nádherným výhledem.

Dvě auta jela přímo do cíle, Biogradu na Moru, jedno pro kapitána do Sukošanu ...


Biograd na Moru ...
Krajina před tímto městečkem se moc neliší od té, kterou známe z naší země, ani to nevypadá, že se již blížíme k mořskému pobřeží. Políčka, listnaté stromy, vysoká tráva kolem koryta nějakýho potůčku ... následuje objížďka, hlavní příjezd do Biogradu je zcela uzavřen, kousek směrem na Zadar, pak odbočka vlevo po úzkých silničkách mezi domy, až k maríně Kornati ...

Biograd na Moru Marína Kornati Marína Šangulin


Biograd je turistické město, odkud jezdí trajekt na ostrov Pašman. Staré městské jádro leží na poloostrově mezi zátokou Bošana na severu a zátokou Soline na jihu.
U pobřeží před městem se nacházejí ostrůvky Planac a Sv. Katarina. V zátoce Soline obklopují rozhlehlou písčito-oblázkovou pláž borové porosty.

Mapka Biogradu na Moru ...

U nábřeží v přístavu kotví pravidelné lodní linky. Vedle trajektového přístaviště se nachází lodní čerpací stanice, městské přístavní molo v blízkosti městského majáku, hloubka moře je tu cca 3 m. Místní lodě přistávají za přístavní hrází. V oblouku přístavního mola je moře mělké, směrem k jihu se nachází hotelové přístaviště se 170 místy pro hotelové hosty.

U vjezdu před marínou ...
Dlouhé řady zaparkovaných plachetnic, motorových člunů, vůně moře, květnové slunce, sobota. Příjemným zjištěním jsou nádherný záchody, možnost se umýt, opláchnout, osvěžit obličej po únavné cestě ... a nádherný mořský klima, svěží vzduch, nábřeží s palmami ...

V sobotu po příjezdu ... Kuchyňka s nádhernou jachtařkou ... V maríně Šangulin


Marína Kornati leží u přírodní zátoky Bošana, nabízí cca 500 míst, hloubka moře cca 4 m, pro uložení lodí na pevnině cca 200 míst.
K dispozici je opravna lodí, 55-ti tunový pohyblivý výtah a menší 10-ti tunový výtah.

Čekání ... až bude připravená a převzatá loď, která stojí, zatím pro nás neznámo kde. Až konečně dostáváme pokyn, abysme se autem přesunuli do jiné části maríny.
Tou částí je marína Šangulin, soukromé přístaviště nabízející 200 míst, hloubka moře 4 m, 20 míst pro uložení lodí na pevnině. K vybavení patří opravna lodí, pohyblivý výtah a spouštěcí rampa.

Doporučení ...
Radovan se snažil vybrat nějakou tu hotovost z bankomatu ErsteBank, neúspěšně. Přišel o bankovní kartu, ten prevít ztuhnul s textem na obrazovce ... prosím čekejte, probíhá transakce ... slečna z kanceláře maríny volala na nějaký číslo uvedený na bankomatu, zbytečně, servisní technik prej přijede až v pondělí, je sobota ... nezbejvalo, než telefonátem do Česka nechat zablokovat kartu pro všechny operace, což se naštěstí po nějaký době povedlo. A to doporučení? Pokud trváte na výběru z bankomatu, používejte jen ty, které jsou umístěny přímo u bank, a to jen v době, kdy je daná banka otevřená ... jinak ztráta karty se rozhodně nedá vyloučit. A taky je vhodný mít u sebe telefonní číslo, do České republiky, do své banky, přímo na zablokování karty, účtu ... volat na horkou linku uvedenou na kartě je hotovým zoufalstvím ...

Bavaria 46 ...
Autem až k molu, u kterého stojí pro kurz určená plachetnice s kapitánem Romanem Verbou.
Na molu lze najít na blíže neurčených místech různě vypadající vozíky pro převoz zavazadel k lodím. Žádná sláva, ale aspoň něco ...
Auto pak zůstává zaparkovaný někde před marínou.

Technické údaje o plachetnici ...

Nádherná Jachta, téměř nová, dvě kormidlová kola, chodící paralelně, potažené příjemnou kůží, velký kokpit se stolkem a rozkládací deskou, pod kterou se nachází prostor pro uložení např. pití, nebo klik k navijákům, protože na ně bohužel nikde žádnej vhodnej držák není. Salon ... čtyři kajuty, dvě WC s umývadlem a sprchou.

Nalodění zavazadel, posádky ...
Sobota odpoledne, jadranské slunce, sprcha, osvěžující pěnivá lahůdka ...
Rozdělení kajut, vybalení zavazadel, večeře. Tou začalo několik ohnivých dnů ... kterým nesahá pověstná mexická kuchyně ani po pás. Jednou za čas se to dá vydržet, ale třikrát denně, navíc v takových vedrech, která pozvolna přicházela ... místo osvěžujícího s vůní moře salátu nesmírně ostrá zničující záležitost. A co víc, věnovat denně téměř šest hodin přípravě a konzumaci jídla, ráno, v poledne, večer, při denních teplotách nad dvacetpět stupňů, je spíš vlastnost pro gurmánskou dovolenou, než pro kurz jachtingu na moři. Nu, jak vidno, i mezi jachtaři se najde nejeden vyznavač ohnivých specialit ...

Po nezbytné relaxaci, spláchnutí únavy z cesty, osvěžení ...
Seznámení, s plachetnicí ... co se kde nachází, k čemu to slouží, jak se to používá, kde hrozí jaké nebezpečí, na co je třeba dát pozor, čeho se vyvarovat, na co dbát ... jak se používá WC, jak sprcha, kde motor, co všechno je potřeba podle tzv. checklistu zkontrolovat ...
Proběhlo, ale až příliš rychle a zbytečně stručně, času bylo dost. A checklist mohl dostat každej a v češtině, aby si takové přebírání jachty vyzkoušel ...

Katka v kokpitu, opravdový námořník ... Pohled na přístroje ... Kormidlové kolo ... Sedátko na přídi, naviják genoi a kotva ...


Seznámení s jachtou ...
Jaká je to plachetnice, kdo ji vyrábí, jaké má vlastnosti, jaké jsou na ni ohlasy od uživatelů. Trup je takový a takový, a obsahuje ... kajuty, nádrže, motor, záchody, sprchy, čerpadla, kuchyňku, obývák, navigaci ... a k jednotlivým částem ... např. od paluby až na dno ... kormidlová kola, jak se požívají, ovládání motoru, plynové lahve, ventily, lavice, stůl, a vše co je napalubě ... vazáky, navijáky, lana, pomůcky, další zařízení, světla, záchranné prostředky ... kajuty, co v nich všechno je, co je pod postelí, vedle, používání oken, kdy je třeba je zavírat ... zásady během plavby ... motor, přístup, hlavní části ... navigace, přístroje, vysílačka, GPS, antény, čidla ... kuchyň, vybavení, ovládání ... sociální zařízení, používání, ovládání, co lze a co ne, čeho se vyvarovat ... atd. atd.

Orientační mapa plavby ...

Neděle ...
Nádhernej den, snad nejkrásnější z celého týdne, páč se dost plachtilo, a skvěle. Proti větru, křižováním, z Biogradu mezi ostrovem Babac a Pašman, Pašmanským kanálem, dál kolem Zadaru ... Zadarským kanálem ... až k úžině mezi ostrovem Rivanj a severním výběžkem ostrova Ugljan ... za ní pak až do zátoky Bokašin, ostrov Dugi Otok ... kde se nachází nepoužívaný vojenský lodní bunkr ... místo k přenocování.

Nedělní pohoda ... Jana pod ráhnem Posádka v kokpitu ... Martin za kormidlem ...


Křižování proti větru ...
Bylo nádherný, sledovat, jak trup rozřezává mořskou hladinu, vítr se opírá do plachty ... jelo se jen s genou, kterou bylo nutný přehazovat při obratech ... chtělo to vytvořit trojice, každá aby se nějakou dobu věnovala řízení a ovládání jachty, jeden u kormidla, dva příp. tři na geně ... kapitán aspoň dbal, aby se postupně všichni vystřífali u kormidla.

Postupně jsme se dostali křižováním ostře proti větru, až v úhlu cca 30°, kolem místa, kde most spojuje dva ostrovy ... Ugljan a Pašman, a pod kterým vzhledem k výšce stěžně tato plachtenice nemůže proplouvat, což zdůrazňuje obrázek v kokpitu. Míjíme Zadar, přístavní město a zároveň náš páteční cíl pro složení teoretické zkoušky, a po několika dalších obratech se naše Bavarka protahuje úžinou mezi ostrovy Rivanj a Ugljan, kolem jižního výběžku ostrova Sestrunj až do zátoky Bokašin, kde se nachází onen bývalý vojenský bunkr. Tam po šesté hodině navečer přivazujeme u mola ...

Výlet na člunu ... Stará motorová loď ... Uvazujeme v betonovém bunkru ... Pohled z portálu bunkru ...


Ostrov Dugi Otok ...
Je malebný protáhlý ostrov z pevniny přístupný trajektem. Na ostrově je nádherná příroda, křišťálově čisté moře a výborné podmínky pro windsurfing,
potápění a jachting. Počet obyvatel je pouhých 3000. Na zalesněném pobřeží vedle obce Božava leží v roce 2003 rekonstruovaný hotelový komplex. Prý ideální místo odpočinku v krásné přírodě.


Po řádném uvázání plachetnice následuje prohlídka bunkru, včetně boční podzemní chodby, která ústí ve skále u moře. Na obou stranách bunkru se pak ještě nachází jakési strážní věžičky, na každé straně jedna, a zbytky jakéhosi potrubí ... V bunkru pak ještě stojí nějaká stará motorová loď, špinavá a dost zanedbaná, plná pavučin a uvnitř všelijakého haraburdí, uzamčená, zatuchle tam již zřejmě tůůůze dlouho trčící ...

Večerní osvěžení v mořském křišťálu, večeře a večer při svíčkách ...


Pondělní manévry ...
Po obědě se vyjelo kousek od bunkru na moře mezi ostrovy, kde jsme se začali učit postupně jeden po druhém ovládat loď jedoucí na motor. Prvním manévrem bylo otáčení jachty na volné ploše, po zastavení delší impuls motoru dopředu, kratší dozadu, kormidlo zcela položený na stranu, kam se chce zatáčet. A tak střídavě vlevo, vpravo ... Pak otáčení pokud možno co nejvíc na místě, aby se loď téměř nerozjela, krátký impuls dopředu, krátký dozadu, kormidlo pootečný asi o půl otáčky ... a opět střídavě na jednu a na druhou stranu ... Posledním  manévrem bylo zajíždění pozadu do bunkru, zastavení tak, aby pak už jen zbejvalo přirazit a přivázat. Za bezvětří se to dalo docela i bez většího nácviku postupných činností zvládnout, ale když se trochu zvedl vítr, a to se zvedl, směrem k pevnině, začalo to jachtu při couvání nepříjemně snášet a bylo tak nutný odhadnout jakým způsobem a jak moc je potřeba si najet, aby pak dohromady s oním větrem to vyšlo akorát do tý betonový garáže a přitom to nehodilo loď ani najednu stranu toho strašícího betonovýho monstra ...

Po ukončení těchto zdlouhavých nácviků ... večeře a příprava na noční plavbu mezi ostrovy,
před kterou bylo ještě rozhodnuto zajet do vesnice Božava kvůli doplnění nádrží s vodou ...


Jihovýchodním směrem podél ostrova Dugi Otok ...
Podél pobřeží, sledování majáků, kontrola, zda odpovídají údajům v mapě, která udává u každého majáku jeho charakteristiku, jak bliká, jakou barvou, jak často, jak je vysoko, jak daleko vidět ... tato plavba tmou byla zakončena proplouváním označenou úžinou, plavební dráhou s červenými a zelenými majáky, to už bylo docela chladno a bylo potřeba si na sebe navlíknout nějaký to teplejší oblečení, něco i proti větru a aspoň šátek na hlavu ...

Signální znaky při noční plavbě ... Ostrov Dugi Otok – pohled na jezero Mir Jezero Mir ... Zátoka Mir ...


Nad ránem se přijelo do zátoky Mir, tam přivázalo na bójce a  ... až do oběda spinkalo.
Odpoledne kdo měl zájem mohl jít podívat se na slané jezero Mir, s vodou o něco slanější, než je v moři. Odpoledne se pak vyjelo na tůůůze dlouhou nekonečnou plavbu, po volném moři ... V této zátoce se kotvilo na bójích, a chtělo to využít této možnosti a pořádně nacvičit tento druh kotvení, tak jako se uvádí v popisu jiných kurzů jachtingu na moři, že si každý po jednom vyzkouší a naučí se na bóji kotvit ... při příjezdu plachtenice od moře a to nejlíp pod plachtami, nácvik kdy a jak stáhnout plachty, zda přejít na motor a tak ...


Úterní plavba po volném moři na ostrov Vis ...
Odvázání od bóje, vytažení hlavní plachty a frrrr ... nádhera. Když jsme se dostali ze zátoky, byla vytažena i kosatka, foukej foukej větříčku, ať se plachty hezky plní a za jachtou se vlnky vlní ... kolem jižního výběžku ostrova Dugi Otok, kolem nádherného červenobílého majáku Sestrica na vysokém útesu, na levoboku, a hurá na volné moře, kde se konečně dostavila trochu větší zvlnění moře a začalo to nádherně houpat ...

Kapitán Roman Verba ... Radovan na přídi ... Kapitán předvádí ... Výstup na ráhno ...


A bylo moc bezva, že foukalo, protože se plachetnice s lehkostí zařezávala do rozvlněné vodní hladiny, a s úžasnou tichostí hltala uzel za uzlem ... Kapitán nám pak opět předvedl, jak se leze na ráhno a vyzval ostatní, aby ho následovali ... z ráhna byl bezva výhled na okolí.

Nádherný maják Sestrica A jedeme na obě plachty ...


Byla to nekonečná plavba, po volném moři, časem se i vzdálená pevnina ztratila z dohledu a nebylo vidět na všechny strany nic víc, než jen zvlněná mořská hladina ... nepříjemný bylo, že k večeru pak přestalo foukat a bylo nutný přejít na motor, což znamenalo zhoršení ovládání lodě, která tak začala být trochu vlnami zmítána a nepravidelně měnila dost kurz, který bylo nutný tak častěji a víc dorovnávat. Setmělo se, jen měsíc se odrážel v mořské hladině a po levoboku se občas objevilo nějaké to světýlko na vzdálené pevnině ...

Kapitán šel spát a dal pokyn, že ho máme vzbudit, až se objeví světla majáků na ostrovech, z nichž jeden byl naším cílem ... ostrov Vis. Jednalo se o dva bílé blikající vlevo a jeden červeně blikající vpravo ... Na úrovni prvního bíle blikajícího jsme změnili kurz směrem na přístav, městečko Komiža na ostrově Vis. Noční připlutí do přístavu, výběr vhodnýho místa k uvázání, po řádné prohlídce celého mola nakonec zvoleno místo úplně vpředu, nejblíž nábřeží a infocentru, pomoc místního dlouhovlasatýho muže, s úsměvem nám podal mooring (speciálně vedené lano od mola k zátěži na dně, v maríně nahrazuje kotvu), za což pak od nás dostal jedno lahodný plzeňský ...


Ostrov Vis ...
Leží ve větší vzdálenosti od pobřeží, uprostřed Jaderského moře. Díky tomu tam panují příznivé teploty i mimo hlavní sezónu. Na ostrově je řada zajímavých jeskyní, včetně známé Modré jeskyně na ostrůvku Biševo. Jsou zde dvě osady – Vis a Komiža. Ostrov Vis byl kdysi vládním ostrovem, vojenským územím, a proto je ostrov typický nenarušenou přírodou, kolem celé zátoky je navíc řada pevností. Molo je přímo propojeno s hlavní nábřežní ulicí, na které se nachází celá řada restaurací, zahrádek, obchůdků ... Nad Komiží se vypíná kostel Sv.Nikola ...

Komiža – přístav Informační tabule ... Kostel sv. Nikola ... Městská věž ...

Starodávná plachetnice ... Točená Plzeň ... Večeře z darů moře ... V místním námořním muzeu ...

Středa byla po vyprázdnění přístavu věnována manévrům, nácvik couvání k molu, až do pozdního odpoledne. Den byl zakončen večeří v rybářské restauraci, chobotnice, olihně, bílá ryba, krevety, jako předkrm nějaká nasolená rybka, k pití nějaké domácí víno ... Večer pak ještě plzeňský v jedný místní pizzerii, a úplně na závěr prošek, sladký kořeněný vínko na jedný zahrádce ...

Manévry v přístavu ... Ten muž vpředu podává mooring ... Posádka při uvazování k molu ...

Plachetnice obou posádek v Komiži ... Kapitán připravuje Martina k vytažení na stěžeň ... A vytahování začíná ... Bylo třeba opravit napnutí lan ...

Ve čtvrtek ráno se vstávalo v půl pátý, to kvůli docela zbytečnýmu výletu na protější ostrov Biševo, podívat se do tzv. modré jeskyně, a protože moc nefoukalo, tak pod motorem. Jednalo se pod útesem schovanou jeskyni, která byla sifonem propojena s mořem, a kterým tam brzy z rána proniká sluneční světlo a vytváří v jeskyni na hladině sytě modré zabarvení ... hezká opravdu pěkná přírodní zajímavost, ale s kurzem jachtingu mající pramálo společnýho ... daleko vhodnější by bylo zajet někam na vítr a věnovat se nácviku různých jachetních technik, obraty, způsoby plavby na vítr z různých stran, proč a jak vhodně nastavit plachty ... místo toho jsme celej den strávili u ostrova Biševo, na mooringu u mola, kam taky za chvíli připlula i ta jachta s druhou posádkou a celej den se jen sedělo na tamější zahrádce, pařilo, trpělo horké slunce, zíralo na moře ...

V modré jeskyni ... Ostrov Biševo ... Obě plachetnice v zátoce ostrova Biševo

Ostrov Biševo na námořní mapě ... Zahrádka nad zátokou ...

Po návratu zpět do přístavu Komiža bylo třeba doplnit nádrže s vodou ...
Netušil jsem, že hrdlo plnícího otvoru palivové nádrže vypadá téměř stejně jako to od nádrže na vodu, jen se nachází na druhé straně ... a tak přiteklo pár desítek litrů čisté vody do nádrže s naftou ... přiznávám svou chybu, které pravděpodobnost byla ale tak vysoká taky z důvodu, že posádka na začátku plavby nebyla řádně seznámena detailně s jednotlivými částmi jachty, nebyla upozorněna na toto nebezpečí, poněvadž voda prý v naftě těchto jachet končí, jak se lze dočíst na stránkách některých charterových společností, poměrně často ... divím se pak taky, že na to nereagují výrobci jachet, stačilo by naprosto jednoduše víčko od nafty výrazně odlišit od těch ostatních ... (jsou tam ještě naprosto stejná od odpadních nádrží, jednotlivá víčka se liší pouze nevýrazným nápisem, který je součástí odlitku víčka)

A bylo postaráno o bezva činnost téměř až do časných ranních hodin následujícího dne ...
Naštěstí je voda těžší než nafta ... a jak se ukázalo, pumpa ke člunu slouží výborně i k nouzovému čerpání vody ... z palivové nádrže se odmontovalo víčko s měřákem množství paliva, tímto otvorem zastrčila na nejnižší místo v nádrži hadice a voda se vypumpovala do 20 litrového kanystru, na několikrát, až nakonec tekla už jen čistá nafta ... aby byla jistota, že se do sání dieselu nedostane ani kapka vody, což by mohlo způsobit zneprovoznění motoru a bylo by to v háji .... druhej den nás totiž čekaly ústní zkoušky na kapitanátě v Zadaru ...


Zpět do Biogradu na Moru ...
Tato mnou zaviněná legrace posunula čas odjezdu až na třetí hodinu ranní, zůstali jsme vzhůru jen tři, já s Karlem a kapitánem, zatímco ostatní spali, odvázali jsme jachtu od mola a deset minut po třetí ráno vyrazili na cestu do Biogradu ...
Kormidlovali jsme až více než do svítání, až někteří vstali a mohli to vzít místo nás, a my šli konečně aspoň na chvíli před zkouškou spát ...

Jana za kormidlem ... A druhá Jana s úsměvem na přídi ...

Nad námořní mapou ... V Biogradu u stojanu s naftou ...

Trasa plavby vedla kolem ostrova Žirje, dál směrem na Biograd kolem ostrůvku Vrgada, až jsme uvazovali jachtu v maríně Šangulin cca v půl jedné ... rychle si sbalit věci ke zkoužce, Radovan šel pro auto, a fofrem do Zadaru, děsnej hic, silnice s hustým provozem ... kolem pobřeží přes několik zaplněných křižovatek až do jedné maríny, která leží přes vodu naproti onomu kapitanátu ... převozník s lodičkou, čtyři kuna na osobu ... a na kapitanátě samej Čech ...

Kapitán vyzvedl formuláře, ty jsme vyplnili, pak šli do jakéhosi objektu na začátku přístavní ulice, ale ten s nímž měl zkoušku domluvenou, tam už nebyl ... ajajaj ... nezbylo, než se postavit do té fronty Čechů na kapitanátě, ale šlo to docela rychle ... pár minut na každýho, takže jsme během asi půl hodiny byli na řadě ... všichni úspěšně zkoušku udělali a pak si už počkali na vystavení kapitánského průkazu ...

S převozníkem pak zpět na druhou stranu, autem do Biogradu ... a po příjezdu do maríny bylo ještě třeba dotankovat nádrž paliva, a ve zbývající době do večera. kdyby foukal vítr, by se mohlo ještě plachtit, ale nebylo po něm ani vidu ani slechu, tak nám kapitán předvedl, jak se používá kotva ... a večer se nedělalo už nic víc, než ... pivečko, vínko, rum a nějaká ta mňamka.

V sobotu ráno bylo nutný se sbalit, vytahat vše na molo, vyklidit loď, aby mohlo proběhnout její předání a navíc bylo nutný aby Radovan s holkama vyrazil trochu dřív, ještě do Zadaru, pro jejich průkazy, poněvadž v den zkoušky neměly pro ten průkaz fotky, a musely se nechat v Zadaru vyfotit ... a Katka tam měla i pas ...

Následovala už jen cesta domů, stejná jako tam, do Brna se přijelo kolem půlnoci ...

Zapsal DoktorQ10